close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

22.6. 2012

22. června 2013 v 22:18 | Helen |  Smysly
Cítím se báječně.
Je velmi příjemné vědět, že teď na dva měsíce odjíždíte pryč, budu vydělávat mnoho peněz, budu se učit na maturitu, budu si číst, běhat, starat se o zahrádku, chodit se psem a bude to skvělé a hodlám si to užít!
Rozhodla jsem se, že nechci, aby to bylo tak hektické jako vždy, bude to příjemné a posilující.
Ještě dnes dočtu jednu knihu, teď se podívám na nějaký seriál a spát a hurá tam. ;)
 

22-23.12 12

23. prosince 2012 v 1:45 |  Nádoby
Když jsem teď skládala své spodní prádlo, rozhlídla se po svém malém pokoji plném nepořádku, balících papírů a dárků, uvědomila jsem si, že to je k ničemu. Vánoce. Oslava rodiny? Ježíše? Nesmyslných dárků?
Ne ano jistě, dostala jsem od táty skvělý dárek a to novou baterku do notebooku, je to nádhera, když víte, že vám notebook nezkolabuje po deseti minutách. Bylo to zvláštní slavit včera s otcem a zítra s matkou. Nic to pro mě neznamená. Cítím se skvěle sama za sebe a slova lidí okolo mě pro mě nemají význam, pouze myšlenky v nich vám mohou něco přinést. Konečně po letech nepochopení tomu rozumím. Slova, prázdná slova. Vánoce je prázdné, prázdné slovo.
Suďte mě, já vás za to milovat, budu se usmívat, budu se z vás učit. A taky ať mě nenávidí, haha, budu se smát z plných plic vaši nekonečné hlouposti. Bože, miluji když mě učíš milovat a uctívat. Kláním se vaši hlouposti, je nepřekonatelné. Věřím, že tu svou ale překonám a pak už se nebudu smát, pak budu tiše sedět a přitakávat, přitakávat tomu čemu nerozumím.
Těším se na svět všech zítřků. Věřím, ve vaši naději.

Blehghethg

7. listopadu 2012 v 22:34
Takový ten pocit... určitě ho všichni známe.
Kdy den je tak krátký a týden tak dlouhý.
Mám pocit, že vše splývá. Ale zase na druhou stranu, čím více jsem unavená tím více pociťuji úplně jiný druh energie. Vždycky jsem si myslela, že je to nějaký záložní systém, ale tohle není ono. Je to takový druh vášně.
Je to zvláštní ... zdají se mi zajímavé sny.
Řekla bych to nahlas, ale sakra to nemůžu. Perverzní stránky jsou jinde.
Takhle špatné to asi ještě nebylo, ale... nejhorší na tom je, že mi to víceméně jedno... co se to děje? Mě je to jedno? Nemožné... uffffffffffuuufuuuuufuuufff.

 


10. ? 12

10. srpna 2012 v 23:44
Dnešní den.

Chápu jaké je to pro něj musí být, ten člověk je rozhodně zajímavý. Snaží se být milý, ale zároveň ukázat, že není tak hloupý jak vypadá. Ten chlap rozhodně blbej není. Nejlepší na tom, že mu to věřím, ale neoslnil mě tak, jako ostatní dívky, no to rozhodně ne. Je vcelku zajímavější než ostatní lidé, ale budiž tedy. Vypovídat se musí každej někdy.

Za dál, práce mě vytáčí, ale zároveň je zajímavé znát ten pohled. Budu věřit, že se to nějak obrátí v můj prospěch, však vesmír ví, že to je pro mě důležité.

Za dál 2, cítím tvou přítomnost, vím to a cítim to. Ale tímto, tě prosím a žádám, pro mě je to třeba deset, devět, osm let, ale pro tebe to je hned a proto já chci tuhle dobu pro sebe. Tím prosím i sama sebe, vše je v pořádku, budu se těšit. Zatím dohlížej, ale nech mě ještě žít můj život, tak jak já chci. At si to ty a nebo jsem to jen já? Máme na sebe čas. Ne nebude to tak jak říká, opravdu.

*Ha, ujištuji sama sebe :D* Jojo, já vím.

Fucking tired. GN *

13. května

13. května 2012 v 21:58 |  Nádoby
Jsem na sebe pyšná. Opravdu se snažím dělat pro sebe vše, co si myslím, že je důležité.
Cvičím, čtu a hledám smysl ve všem co dělám. Ještě chci usměrnit své jídlo.
Hledám inspiraci kolem mě.
I v detektivním seriálu nacházím uvědomění a trochu pochopení.
Svět je krásný.

Slavíme

22. dubna 2012 v 17:22 |  Smysly
Je dobré být občas společenská. Je příjemný pocit, když víte, že máte přátele, se kterými se cítíte dobře a můžete se jim otevřít. A pak zjistíte, že oni se vám taky otevírají a to je přátelství.

Včera jsem měla takovou oslavu narozenin, měla jsem je před měsícem, a pozvala jsem jen své kamarádky. Dámský filmový večer. Na každé je něco zvláštního, jedinečného a já si uvědomila, že je to dobře. Nemám tuctové přátele (i když můj přítel by řekl, že jsou tak obyčejné jako třeba dřevo, ale i to dřevo je každé jiné)
Je škoda, že nemůžu pozvat i jiné lidi, protože někteří bydlí daleko a nevím no. Třeba tebe Maruško, přemýšlela jsem nad tím, ale bylo to tak narychlo. Nebo třeba Editku. Je z Brna, to je taky trochu dost z ruky, ale asi je to tak lepší. :)

Ale byla to sranda. :)
Víte třeba Iva. S tou jedinou nejsme kamarádky a neřekneme si toho moc. Nic moc nemáme společného, ale já si ji oblíbila. Je lesbička, má skvělý smysl pro humor a i když stále dospívá je fajn. Připomíná mi sebe z nějaké doby, ale ta doba asi nebyla v tomhle životě, protože si nemůžu vzpomenout. Mám ji ale svým způsobem ráda.
Nikča. Skvělá, hodná a laskavá, ale zároveň protivná a mladinká. Ona mi připadá tak trochu smíšená. Dvě povahy. Z tiché, drobounké, chytré dívky je z jedné chvíle protivná holka. Musím říct, že na mě nikdy nebyla protivná. Ona sama mi řekla, že by si to ke mně nemohla dovolit, tomu úplně nerozumím, ale budiž. :)
Caissa, praštěná blondýna kterou jsem si opravdu oblíbila. Líbí se mi její smysl pro luxus a líbí se mi, že jsem ji mohla otevřít oči trochu jiným směrem. Umím si představit, že s ní budeme kamarádky hodně dlouho. Taky je jedna z lidí, ve kterých neumím číst. (Za život jsem potkala dva lidi takové a ona je jedním z nich) Je trochu záhadou občas, ale je to dívka, která se nezdá. :)
Lenka, bohužel nedorazila, byla nemocná. Několik měsíců jsme se neviděly. Mám ji ráda, ale spíš je to takové, že ji znám už 11 let. A byly roky, kdy jsme se nenáviděly, hádaly se a nemluvily spolu (děti, co jiného na to říct)
Pak jsme se dlouho neviděly a teď jsem moc ráda když ji vidím. Ona je taková bláznivá kamarádka, která lámala cigarety a poučovala o všem co jde. Teď jsme starší a vše je super. Mám ji ráda a i sní si umím představit, že by jsme si třeba zavolaly za pět let.
Věrka. Stále dospívá, ale teď je mi ze všech nejblíže. Vyslechne mě, utěší, potěší. Je trhlá a miluje hokej. No budiž. Její máma je psycholožka a jak vidím, je těžké vyrůstat, když oba vaši rodiče jsou doktoři. Dělá chyby, ale užívá si život, je obětavá a já ji moc hrozně ráda. I když jsou lidé, kterým připadá divná a hlasitá já ji mám fakt ráda. :)

Líbilo se mi, že se jim líbil náš byt, můj pokoj. Prý je velmi inspirující a to já jsem ráda. Trvalo dlouho, než jsem přišla na to jaké prostředí potřebuji a teď je to naprosto ideální.

Teď jsem jen dost unavená a tak přemýšlím asi o zvláštních věcech. No snad to bude ok, jen se vyspat. Na můj vkus to bylo až moc alkoholu a spát jsme šly také dost pozdě, ale bylo to fájn. Nemusí to být každý měsíc, ale jednou za čas to stálo za to.

Půjdu ještě odpočívat ať se můžu večer učit.
~ So relax. ~

Jo ta "paní" už je taková

20. dubna 2012 v 17:54 |  Nádoby
Smrt. Zase. Je to zajímavé, já jsem zajímavá. Někdo mi řekl, že jsem silná osobnost, ale jsem taková opravdu, nebo nemám city?
Samozřejmě, byl to můj nejoblíbenější děda. (že já jich měla hodně) Nebudu to o něm psát, dnes jsem se o něm dozvěděla dost věcí.
Každá smrt co se odehrála v mém životě mě zocelila. Cítím se vždy silnější a i tahle není výjimkou. Víte, vzpomínám si, když mi bylo, kolik mi tehdy bylo? Dvanáct let, asi. Zemřel první děda. Byla jsem v té síni co dnes. Nezměnila se. Lidé brečeli a kondolovali (říká se tomu tak, že ano?) chápu, že chtějí popřát hodně síly, ale obcházet všechny, já tohle neumím a za další a ta nejdůležitější věc. Lidé brečí, je to místo, kde je dovoleno brečet, ale mě to nejde, tedy šlo by to, protože je tam tolik smutných emocí, že jen oči se z toho zakalí. A to myslím vážně. Tehdy, když mi bylo dvanáct jsem brečela, bylo mi hrozně líto mamky, že je tak smutná. Druhý děda zemřel loni. Toho jsem odpojila hned, protože nedělal úplně pěkné věci celý život. Mám pocit, že ten tak úplně neodešel. Třetí děda v pondělí ráno. A ten čtvrtý? Ten stále žije, ale nemám ho moc ráda, vlastně nikdy jsem ho neměla ráda a stále žije. Je asi na řadě, jakkoliv to zní hnusně, ale je to pravda. Očividně u nás v rodině umírají dříve muži.

Víte, vždy jsem byla jeho - jeho vnučka. (I když měl 17 vnoučat) Možná byli lidé zklamání a možná to vypadalo, že mi to není líto, ale mě je, opravdu je mi to líto, ale brečet neumím. Je to divné, rozpláču se u seriálu, kde mi jednu z hlavních postav zabijí (po osmi sériích, kdo by nerozbrečel, že?) Ale na pohřbu nebrečím. Doma ano, kvůli blbostem ano, kvůli nedorozumění s přítelem ano, ale jinak ne. Ano Matyáš mě rozbrečel i kvůli dědovi mi stekly slzy, ale v soukromí a trvalo to chvílí, rychle se s tím dokáží vypořádat. Zjistila jsem velký rozdíl ve smrti, pokud ji očekáváte je to snazší, ale pokud přijde z nenadání je to divné. Ale jak jsem řekla o řádek víš. Vše je dobré.

Už nejsem malá a smrt mě neděsí. Přijala jsem ji. Je naší součástí. Je stejně krásná jako narození.

Trochu mi bylo líto, že se děda nepřišel rozloučit, ale jsem ráda, znamená to, že našel klid a navíc, řekla jsem mu vše, co potřeboval slyšet. Doufám, že můj vzkaz mu došel.

Nikdy nezapomenu na jeho větu, kdy už moc nevnímal, ale podle mě vnímal víc než kdy jindy. Že jsem léčitelka.
A pro mě to má jiný význam, než si představujete. Povzbudilo mě to.

Tohle je mé konečné rozloučení.

Víte, co jsem si vždy myslela, že to bude babička, kdo první zemře, ale teď už to dává smysl.
Jsem ráda, že jeho první rodinu už snad neuvidím, některé ano, ale někteří mi nevadí zas tak tolik.

Mám velkou rodinu, ale moje pravá rodina jsou ti lidé co mám ráda.

Přemýšlím, jaké to bude až mi umře někdo nejbližší.

Mám to uspořádané. Nejbližší, bližší, rodina, známí a neznámí.


Dnes mám dlouhé myšlenkové pochody a já teď myslím na povídku, kterou chci napsat. Here we go!
Love you world. :*
H.

24. března

24. března 2012 v 23:33 | Helen |  Nádoby
Moji milý přátelé,
cítím se dnes naprosto báječně. I am fairy. I am butterfly. I am beatiful.

Jsem ostříhaná, opravdu hodně a cítím se v tom krátkém střihu skvěle. Je to vzdušné, prostříhané a famózní.
Moje máma sice říkala, že vypadám jako kdyby mi bylo pět, ale je to úžasné, vážně.

Dnes jsem byla taky na skvělém obědě se svou babičkou, my dvě si vždy naše setkání užijeme. :)

Pak jsem jela s mou babičkou za druhou babičkou na její zahradu. Potřebovala pomoct na zahradě a zcela upřímně vám mohu říct, že to bylo tak příjemné.
Víte, když jsem tam přijela tak se mi ta zahrada moc nelíbila. Vypadala uboze, staře ani žádných víl tam moc nebylo, aspoň jsem z toho měla takový pocit, Potom jsme všichni uklízeli, odřezávali, hrabali, sbírali, pálili, vyhazovali, ...
Och, kdyby jste cítil někdo takový pocit, jaký jsem měla já ... takový klid a rovnost s přírodou, abych řekla pravdu, pochopila jsem několik věcí ohledně přírody, respektivě andílci napovídali. ;)
Vše ve spojitosti s ohněm a žárem má svůj účel na této zemi. Když jsem sbírala větve a listí po celé zahradě cítila jsem opravdu mír, poté co jsme to zapálili a postupně přidávali další a další listí a větve ta zem se odlehčila, byla cítit půda, voda, dřevo, ... nádherný pocit. Dokonce to přilákalo skřítky a mnoho víl, kterým se tam tak líbilo, že se rozhodli zůstat, ach, byla jsem tak šťastná, že jsem mohla být nápomocná.

Love you, love you, love you.

25. 2. 12

25. února 2012 v 22:12 |  Nádoby
Znám tě, tohle si stejně nepřečteš. Nemáš to rád a mě to nevadí.
Jen chci abys věděl, že tě miluji tolik, že se to ani nedá napsat. Jsi na světě jeden z těch nejdůležitějších. Možná ne navěky, ale teď ano. Chci s tebou být dokud můžu a dokud budeme oba chtít. Jsi mým symbolem, že vše je správně a že láska opravdu existuje, v jakékoliv podobě.
Tolik mi chybíš.

Za posledních pár dnů jsem zjistila, že jsem opravdu silná osobnost, dokážu být nad věcí a být objektivní v těch velkých věcech, ale když jde o maličkosti, tak se sesypu, jen na chvíli a pak jsem zase ta silná, ale ta chvíle je na jednu stranu trochu osvobozující a nevím proč.
Těším se na každou věc co přijde. I tohle je dobré.

14. února

14. února 2012 v 23:35 | Helen |  Smysly
Únava. Jsem opravdu unavená. Netuším čím to je. Možná čas, doba.

Dnes je svátek. Svátek lásky, doufám, že si ho každý užil parádně. Peace&Love
A taky má má maminka narozeniny. Happy B-day.

Přemýšlím, že na té morálce a kázni něco musí být. Pokud člověk chce být dobrý, néé nejlepší, tak musí proto něco udělat. Právě teď jsem to pochopila, celý život si říkám, že chci být dobrá a že dobrá jsem, ale finta je v tom být nejlepší. Chci být nejlepší a já jsem nejlepší. Opravdu, pro ten sen udělám vše, doženu ty roky nerozhodnosti a strachu a budu víc než nejlepší. Bude to hyper-bomba-bezva-cool.

Jsem pod vlivem angličtiny. V té budu taky jednička.

Tolik plánů a tolik sil, jdu spát, zbytek doplánuji zítra a pak dám vědět.
Sladké sny světe.

Kam dál